Mechanická orgánová podpora

Funkci některých selhávajících orgánů již lze přístrojově nahradit. Příkladem je široce známá dialýza, která je určena pro osoby se ztrátou funkce ledvin. Podobně lze nahradit také funkci srdce, případně plic.

Nejčastěji se v tomto smyslu využívá ECMO (extrakorporální membránová oxygenace). Mohlo by se zdát, že se jedná o převratnou novinku, která se objevila až v období pandemie covidu-19. Ve skutečnosti je ale v klinické praxi už od roku 1975. ECMO se napojí na krevní oběh pacienta přes velké cévy v třísle. Odvodnou částí teče odkysličená krev do přístroje, tam se okysličí a vrací se zpět. Pacienti napojení na ECMO musejí být na jednotce intenzivní péče, ale nemusejí být uspaní, někteří z nich si během léčby dokonce čtou nebo telefonují. I přes to se ale jedná o náročný proces, který je zatížen vysokým rizikem komplikací. Ty vycházejí často ze skutečnosti, že v okruhu přístroje se krev velmi snadno sráží. Nemocní proto dostávají látky, které srážlivost krve snižují. Vyladit ideální míru snížení srážlivosti krve je ale složité. Problémem jsou proto na jedné straně trombózy, na straně druhé krvácení. V mechanické podpoře oběhu se potom pokračuje tak dlouho, dokud se neobnoví funkce vlastních orgánů, do provedení operačního nebo intervenčního zákroku nebo například do transplantace.